Karibská brána - lov (mise pro Sintii)

First topic message reminder :

Aboli zavedl malou skupinku dvaceti lovců do vnitrozemí ostrova. Každý z nich nese nutné zásoby, mušketu a osobní zbraně. Jen Bůh ví co na vás za zelenou oponou tropického lesa čeká.

Aiden

Někteří z pirátů byli střelbou zasaženi a nyní byli buď mrtví nebo boje neschopní, nicméně vojáci už všichni vystřelili a na přebíjení už nezbýval čas ani těm, kteří náhodou zůstali stát. Po chvilce ticha se ještě ozvaly výstřely namířené na stojící vojáky. Kruh pirátů se začal s tasenými šavlemi pomalu stahovat ke skupince vojáků...

Přešla jsem k Abolimu s mírným strachem, pirátů jsem si moc nevšímala.
"Aboli jste v pořádku?" klekla jsem si k němu. Sama jsem měla trochu obtíže, myšlenka že mi teče krev... i když to bylo jen škrábnutí.

Aboli

Klečím u jednoho z vojáků a ze zasažené pravačky mi teče krev. Musíme odtud. Hned. Vytasím šavli a pohledem přejedu kruh nepřátel. Klouby mi zapraskají vztekem. Za mnou a přesně tak jak já. Zvednu šavli nad hlavu v gestu které se dá vyložit jedině jako kapitulační a posledních 6 námořníků udělá totéž. Pak vykročím k té části kruhu, za níž se nacházela zátoka s naší lodí, což ovšem útočníci nemohli tušit.

Následovala jsem Aboliho s rukou na svém rameni a nespouštějíc zrak z mužů. Poprvé jsem viděla piráty. Bylo to docela vzrušující, konečně nějaké dobrodružství, lepší jak se schovávat tajně na lodi nebo utíkat před chtíčem hnaného starého snoubence. Dávala jsem si pozor, abych se držela za Abolim

Aiden

Úplně jsem nepotřeboval mít ve chvíli na krku celou posádku kdovíjak velké britské lodi. Odcházejícím vojákům jsme zastoupili cestu a požadovali složení zbraní do rukou našich jednotek, zatímco na ně stále mířilo několik hlavní pistolí a piráti kolem měli stále připravené své šavle ve výši hrudi.

Carter
stal jsem neustale v pozadí dřic si zuby o zuby vzteky ale přesto stale ze zbrani v rukou. po noze mi stekala krev od škrabnute kulky Miřil jsem do urovňě nohou te ženy co tam byla. podle všeho ta žena bude nejslabši a pokud nebude moci utect tak se vzdaji... Je mi sice tohle proti srsti ale pravě tady pokud by se dostaly k lodi tak zde by sme pravděpodobně prohraly a to nemám v planu

Aboli dovedl svou skupinku do bezprostřední blízkosti pirátům a pak zařval jako naštvaná šelma. Jediným úderem si prorazil cestu mezi muži, kteří mu stáli v cestě a zbytek skupiny ho následoval. Námořníci se semkli kolem Sintie a všichni vyběhli pryč. K okraji lesa zbývá pouze několik metrů.

Nadskočila jsem při Aboliho výkřiku ale běžela s námořníky dál, jen jedinkrát jsem se ohlédla za sebe, co na to ti piráti.

Carter
Ještě ne Ještě ne... TEĎ! řikal jsem si po sobě a přimo v tu chvily kdy nikdo nestal v cestě jsem vystřelil přimo do Sintii nohy. Když spomališ nejslabši članek spomališ to cele nebo tak nějak mi to řikaly. sem se zamyslel

Jako by se pro mě v tu chvíli čas zastavil viděla jsem jen kouř vycházející od muže vzadu, v jednu chvíli se přede mě postavil jeden z naší posádky ale jak utíkal tak se asi trochu uhnul, protože já v tu chvíli ani nevím ale padala k zemi s obrovským návalem bolesti v noze. Sesunula jsem se na zem a chránila si obličej aby mě utíkající posádka nezadupala. Cítila jsem palčivou bolest na stehně neodvažovala jsem se na to podívat, stěží jsem se otočila na bok, abych zjistila, že jsem byla postřelená na zadní stranu stehna. Teď už jsem začala podvědomě panikařit. Oči mi zvlhly od slz. Rameno jsem pustila a snažila se nějak zastavit krvácení z nohy.

Sintie padla k zemi po zásahu do nohy ale zbytku skupinky se podařilo uniknout do lesa, kde jakoby se po nich slehla zem. Nejspíš se zastaví v běhu až u svých druhů...

Carter
ještě jsem za pochodu nabíl zbraň a došel k Sintii utrhl jsem si kus latky z rukavu a chytnul jsem vylekanou Sintii za nohu , latkou jsem ji zaškrtil ranu.
"Nepanikař a pokusim se zajistit aby se ti nic nestalo." řekl jsem tak tiše aby to slišela max jen ona. "Nemam v planu ti ubližit jen nemaš moc štěsti se zrovna zaplest do teto žravy. " lehce jsem si ale i držel odstup aby mi nechmatla po šavly a nepokusila se mě zabit.

Vyděšeně jsem se na něj dívala a zamrkala, aby mi před ním neukáply slzy od bolesti. Nevěřila jsem mu, byl to pirát a postřelil mě a teď mi tu tvrdí, že nemá v plánu mi ublížit?
"Už jste to udělal." pípla jsem tiše spíš pro sebe ale slyšet to mohl. Ruce se mi klepaly od zadržované paniky a mírně jsem se otočila za sebe, z posádky už tam nikdo nebyl. Bylo to asi dobře, buď já nebo oni. Podívala jsem se zpátky a nespustila zrak z toho, co byl u mě.

Carter
"Pokud bych to neudělal vystřelil by někdo jiny bez rozmyslu a mohl tě zabit. Vlastně je mi jedno jestli mi budeš věřit nebo ne ale taky si myslím že zde nemaš moc na rozmyšleni" stale jsem mluvil tiše ale nechoval jsem se nějak podezřele. dival jsem se kolem po mrtvolach jestli nahodou někdo nepřežil a nepokusil by se nas zabit

Kousla jsem se do rtu v gestu přemýšlení, chtěla jsem mu na to něco říct, ale nenalézala jsem co pravděpodobně bych byla nejspíš drzá a tak jsem radši mlčela dál. Kdyby někdo zůstal na živu, nepřipadala bych si tak ohrožená, ale většina z nich se nehýbala. Sykla jsem bolestí, když mi utahoval ten kus hadru kolem nohy

Aiden

"Dobrá, Chlapi, seberte co se dá, pomozte raněným na nohy a vracíme se. Budeme se muset rozhlédnout někde jinde." Ozvalo se a skupina se začala pohybovat směrem k naší lodi. Nechtěl jsem riskovat další střet s těmihle vojáky.

Carter
Pomohl jsem Sintii na nohy.
"Pokud budeš dělat co se ti řekne tak se ti nic nestane. minimalně to nedovolim" zase jsem šeptnul a zamiřil jsem za ostatnima i ze Sintii

S velkými obtížemi jsem se postavila s pomocí toho piráta a chtě nechtě se spolehnout na jeho sílu, došlápnout jsem na nohu pomalu ani nemohla. Chtěla jsem mu říct s ironií v hlase, že se určitě budu podrobovat pirátům, ale pak sjem radši mlčela. Však přijde moje chvíle a oni budou litovat že mi tohle udělali.

Aiden

Po chvíli celá výrazně zpomalená skupina dorazila na pobřeží, kde jsme se dopravili zpět na loď a přirazili jsme k Sharkovi, kde jsem plánoval výsledek situace nahlásit kapitánovi, na jehož kajutu jsem zaklepal a čekal...

Carter
nabral jsem trochu vody do misky a došel za Sintiou ktera tam jen tak seděla jako vystavni maso.
podel jsem ji misku s vodou.
"Napij se bude ti lip"

"Děkuji." řekla jsem už poněkud vyrovnanějším hlasem. Vzala jsem si od něj misku a vyprázdnila její obsah a nechala jsem jí v ruce. Zkoumavě jsem se podívala na svou nohu a pak na rameno, které bylo do zaschlé krve červené.
"Co semnou teď bude?" zeptala jsem se ho a rozhlížela jsem se přitom po lodi

Carter
"to netušim. Ale kapitan vypada na rozumneho ... Pirata tak snad se ti nic nestane krom toho že budeš muset pobyt na naši lodi." rozhližel jsem se po lodi avšak stale jsem nespouštěl pozornost ze Sintii.

"POřád je to pirát i vy." namítla jsem a spozorovala jak se na mě dívá.
"Proč se na mě tak díváte?"

Carter
"to je fakt... Hmm z nějakeho duvodu od vás nemohu odtrhnout zrák" Oduvodnil jsem tak svoji opatrnost.

POotevřela jsem pusu a pak jí zase zavřela a do toho jsem se začervenala.
"Na mě není nic k vidění jsem už dlouho na moři tak jsem dost zanedbaná." napadla mě první věta,
Tihle se už vůbec nesmí dozvědět, co jsem zač, pomyslela jsem si.