Volné moře

Nádherná plachetnice se houpala na vlnách a vítr jí unášel dál směrem na západ. Její kýl vytrvale prorážel vlny, které ubíhaly podél ladného boku lodi až nakonec tvořili jen brázdu za její zádí. Na palubě panoval čilý ruch. Námořníci se lopotili při pravidelné očistě paluby a na přídi stála skupinka nesourodých mužů. Kapitán hleděl zamyšleně k obzoru. Co ho asi čeká za tím modrým horizontem? Když dopřemýšlel, otočil se na své přátele...

Hal

Danieli, extra příděl rumu pro posádku. Ať taky poznají změnu... a všichni povinně nasadí veselý výraz. Vítá nás Karibik... prohodím vesele a vydám se zpět na záďovou nástavbu ke kormidlu. U kormidla stojí mladý muž, skoro ještě chlapec. Drž jí víc po větru Slide, zbytečně jí škrtíš... chlapec jen přikývne a popustí lehce kormidlo.

Velký Daniel s Abolim a ještě jedním námořníkem se vydali do podpalubí, kde byli dodatečné soudky s rumem. To že se v těch místech skrývá černý pasažér, dokonce černější než Aboliho tvář, nikdo z nich netušil. Zatím. Jak ale vybírali soudky, začali rozeznávat stopy po lidské přítomnosti.

Cesta do Southhamptonu byla náročná nemohla jsem se dočkat, až si odpočinu, s Joshuou jsme se dle pokynů dostali do podpalubí a ukryli se mezi soudky s rumem. Posadila jsem se tam a vydýchávala dlouhou cestu. Přemítala jsem nad skutečností, jestli už Ashfieldovi muži dojeli do Southamptonu. Když mi pak Joshua oznámil, že jsme se asi pohnuli a právě vyplouváme ulevilo se mi. Viditelně. Poprvé za tu chvíli jsem byla schopná zavřít oči. Byla to skoro věčnost, když jsem uslyšela divné zvuky jako by kroky mířící do podpalubí. Koukla jsem se vedle. Joshua spal. Drkla jsem do něj abych ho probudila a ukázala mu že má být tiše a víc se přikrčila za soudky s rumem. V duchu jsem prosila Boha o pomoc, nechtěla jsem průšvih, kapitána jsem neznala, takže by mě mohl třeba někde vysadit a nechat dopravit zpět, což jsem nechtěla.

Aboli


Přišli jsme dolu do skladu a začali vybírat soudky. Po chvilce práce jsem si všiml nějákých skvrn od mastnoty a několika drobků ze sucharů. Bylo mi to divné, tak jsem drknul do Daniela a hodil na to pohledem. Dál jsme dělali jako že se nic nestalo a přerovnávali jsme soudky. Když jsem odendal další soudek, koukal jsem přímo do tváře mladé dívky. Na chvilku jsem nevěřil vlastním očím ale pak jsem jí zkusil rychle chytit za ruku.

Krčila jsem se u soudků a v jednu chvíli jsem se otočila směrem k nim abych se štěrbinou podívala, kdo přišel a v tu chvíli se ten soudek dal pryč a já koukala do tváře čemusi. Okamžitě jsem vyjekla překvapením a automaticky jsem si sedla když jsem viděla že po mě vztahuje ruku. Ale jak sem si sedla tak jsem omylem kopla do soudků a ty se zřítily na zem. Zakryla jsem si ruce před obličejem, abych to neviděla. Ano já a moje katastrofy. Sunula jsem se co nejdál to od nich šlo. Najednou mě zaplavila vlna strachu, viděla jsem hodně ale tohle rozhodně nebyl člověk, to musel být ďábel.

Aboli


Ta dívka se mě polekala a povalila několik soudků. Neboj se maličká... promluvím na ní čistou angličtinou ... nechci ti ublížit. Copak tu děláš?


Velký Daniel poslal toho třetího námořníka nahoru na palubu a sám hlídal jediný vstup do skladu.

Odkryla jsem si ruce z dlaní, když jsem uslyšela hlas jak na mě asi mluvil. Po očku jsem se podívala jestli je Joshua v pořádku a pak se podívala na toho divného muže. Otevřela jsem pusu ve snaze něco říct, ale doslova jsem oněměla. K tomu všemu mi začínalo být trochu divně od žaludku. Joshua mluvil na začátku o divné nemoci, která nezkušené plaviče nakonec dostihne, ale přišla v nevhodný okamžik. Nekontrolovatelně se mi klepaly ruce, ale i tak jsem vysunula bojovně bradu a snažila se promluvit.
"Snažím se přemluvit mysl a tělo, abych nedostala srdeční záchvat......pane." nebyla jsem si ani jistá jako ho mám oslovit, položila jsem jednu ruku na stěnu lodi a podél stěny jsem se postavila.

Aboli


Moje tvář se roztáhne širokým úsměvem. Ach tak, omluvte mě slečno, pokud jsem vás vyděsil. Nabídnu jí ruku/tlapu jako oporu. Pojďte prosím se mnou, tady být nemůžete.

Cože? Jít s ním? "J-jít s V-Vámi?" pípnu a bojovnost je rázem ta tam a víc se natisknu ke stěně. Sice pořád vypadal líp než starý Ashfield, ale jít s ním to se mi taky zrovna dvakrát nezamlouvalo.

Aboli


Ano, pojďte prosím se mnou nahoru. Nevím jak jste se sem dostala ani co tu děláte, ale mohu vám slíbit, že kapitán vaše důvody určitě pochopí. Ruku nestahuji a upřeně se jí dívám do očí.

"Jestli je to anglický šlechtic tak určitě ne." zaúpím k Joshuovi a nejistě vykročím k tomu podivnému muži nejsem si jistá jestli bych mu měla podat ruku, co kdyby mě stáhnul do pekel, ale nakonec ve mě opět propukla bojovnost a já vložila svou ruku do jeho.

Aboli


Něžně jí stisknu ruku a vyvedu jí z hromady soudků. Pak jí pošlu po schůdkách nahoru na palubu. Když vyjdeme nahoru, pošlu dva námořníky pomoct Danielovi s rumem. To už k nám ale rázným krokem míří kapitán...

Když mi stiskl ruku, čekala jsem hrubou sílu, ale kupodivu byl jemný. Rukou jsem pokynula Joshuovi, aby nás následoval, jestli mám jít za kapitánem, nechci u toho být sama. Při vystoupání na palubu jsem si musela zakrýt oči před denním světlem, v podpalubí byla docela tma. Rozhlídla jsem se kolem a proti nám šel už muž, zřejmě to bude kapitán. Čekala jsem mrzutého starého chlapa, ale tenhle vypadal velmi mladě a sympaticky. Prohlédla jsem si ho, vypadal majestátně. Zajímalo by mě jestli by takové lodi uměl velet i Ashfield.

Černý muž zamával na kapitána a když se dostal na doslech, oslovil ho: "Gundwane, tuhle malou květinku jsem našel schovanou mezi soudky rumu. Možná se mě trošku polekala..." Kapitán se zamračil na dívku ale když promluvil, nezněl naštvaně. "Dobře, že jsi jí přivedl Aboli, ať je kdokoliv, musela postrádat čerstvý vzduch a slunce." Pak se na dívku obrátil úplně.

Hal


Jmenuji se Hal Courtnay a vítám vás na palubě královské fregaty Arcturus. Smím vědět jak jste se dostala tam dolů a co jste tam hledala za štěstí? Snažím se tvářit přívětivě, i když z ženy na palubě nemám zrovna velkou radost.

Ostře jsem se podívala na toho divného člověka, kterého kapitán oslovil Aboli, pak jsem se podívala na kapitána, přemýšlela jsem nad formalitou, ale říkala jsem si, že je to tady na lodi asi zbytečné.
"Teorii o tom že jsem šla náhodou kolem a spadla do podpalubí mi asi nevezmete, že?"

Hal


Můj výraz se roztáhne v úsměv. Ne, to vážně ne. Možná jinde ale ne na téhle lodi. Zkuste to znovu slečno.

Zamyslela jsem se, jak to říct, abych neprozradila přítele mého bratra. Sklopila jsem zrak a přemýšlela. Muselo to trvat déle.
"No já i můj nechci říct sluha spíš přítel, jsme na útěku, bylo mi řečeno, že se Vaše loď plaví do Karibiku, byla to moje šance, dostat se z Anglie pryč. Tak jsem neváhala a ukryla se s JOshuem," ukázala jsem na malého Inda, "v podpalubí." dívala jsem se celou dobu jemu do očí a při slovu útěk jsem trochu sklopila zrak.
"Doufala jsem, že na nás nepřijdete,...pane." šeptla jsem už

Hal


Na její odpověď nic neříkám. Jen se otočím k posádce. Odmítl jsem snad někdy pomoct člověku v nouzi?! Ti co byli v doslechu okamžitě sborově odpověděli hlasitým Néééé!. Otočím se zpátky k té slečně a nabídnu jí ruku. Vítejte na palubě Arctura slečno. Měla jste si se mnou nejdříve promluvit a ušetřila byste si spoustu nepohodlí... i když mezi sudy s rumem to nemohlo být zase tak hrozné... rozchechtám se vlastním vtipem a zamířím s ní k záďové nástavbě. Najdeme vám vhodnější ubytování.

"Ne to nemusíte, počítala jsem s nepohodlím, za to co jsem udělala si to jistě zasloužím, jak jsem mohla tušit, že budete takhle reagovat, poslední dobou nevěřím žádnému muži, kromě Joushiho." nejistě jsem šla s ním stále jsem se ještě trochu cítila, divně, co bylo horší opět se ve mě hnul žaludek a mě začalo být opět nevolno a bledla jsem.

Hal


Je vám špatně... skonstatuji přes rameno. Příští 3 dny k jídlu jen suchary, žádné sušené maso ani kaši. Mrzí mě to, ale je to nutné.

"Nechci nic říkat, ale ty jím poslední týden skoro pořád." zastavila jsem se na chvíli a zhluboka dýchala, opřela jsem se rukou o sloup. "Tam dole mi bylo lépe, co je to ze muže, co vypadá jako ďábel? Volal jste ho tuším Aboli?"

Hal


Jistěže... odvětím... byla jste níž a tolik to nehoupalo. Ještě tři dny to vydržte na sucharech a pak vás přivítám u svého stolu na pořádnou hostinu. Aboli je můj dlouholetý přítel. Vychovával mě a ač se to nezdá, je už docela starý a velmi moudrý muž. Pokud budete cokoliv potřebovat, ať už na lodi nebo do života, je on ten koho byste měla požádat.

"Dobrá." pravila jsem nejistě. Večeřet s kapitánem, znělo to dost lákavě, stále jsem měla ale obavy, aby někde nekontaktoval někoho z Anglie, že jsem tady. Dále jsem už mlčela, dívala jsem se kolem a vlasy jsem si stále odstraňovala z tváře, jak mi je vítr cuchal.

"Jsem Sintia Sin..., prostě Sintia, a ano máte pravda, úplnou pravdu." hlesnu tiše a zklamaně. Musela jsem zklamat úplně celou rodinu, možná mají doma problémy kvůli mému útěku, ale v tuhle chvíli jsem na to nebrala ohledy.