Karibská brána

First topic message reminder :

Malé souostroví na do Karibiku. Nebo z Karibiku, to už záleží na úhlu pohledu. Mohou se stát útočištěm pro lodě poškozené plavbou přes Atlantik nebo cokoliv se může stát. Je tu vše co je třeba aby si posádky odpočaly a mohli provést nejnutnější opravy.

Alice

Udělám ještě krok blíže k jeho tělu. Rudá až za ušima a s nadějí v duši.

Hal


Povytáhnu obočí v němé otázce.

Alice

Nevím co mám říci. Přivedl jste mě do rozpaků, ale příjemně. Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl.

Hal


Vyschne mi v krku. Jsem rád, že jsem vás potěšil. Opravdu. Víte... jsem vlastně rád že tu jste. Dodáváte téhle výpravě trošku světla a veselí.

Alice

Zalknu se. Vážně? Vy jste rád, že tu jsem? nemůžu uvěřit tomu co právě řekl.

Hal


Ano, jsem rád že tu jste. Moc rád... odpovím jí a pohledem jí přejedu od hlavy až k patě a zpět.

Alice

Moje oči sjedou k jeho boku... Kapitáne! Vy krvácíte?! pravděpodobně se mu otevřela ta rána.

Hal


Podívám se na svůj bok. No... to mám radost. Ani jsem to necítil, abych pravdu řekl.

Alice

Beze slova mu sundám kabát a zakrvácenou košili. Bude to dobré, kapitáne. Snažím se uklidňovat jeho i sebe. Vyhrnu si sukni a utrhnu kus svojí spodničky, tak abych mu zastavil krvácení. Držím mu látku na ráně a pevně na ni tlačím. Klečím před ním .

Hal


Se stoickým klidem se podívám na ránu a kapitánčino počínání. Jistě že to bude v pořádku, je to jen škrábnutí, neumírám. Rozhodně to nestojí za ničení vaší garderoby madam.

Alice

Udivuje mě s jakým stoickým klidem to řeší. Jistěže mi to stojí za zničení šatů. Jde o Vás. Tedy o Tebe. Ani nevím jak mu mám říkat. Panikařím. Stále před ním klečím, hlavu opřenou o jeho břicho, ruka mu tlačí na ránu .

Hal


Vždyť se nic neděje. Nevykrvácím, nic mi není. Hlavně klid. Snažím se jí utěšit.

Alice

Klečím před ním, stále opřená hlavou o jeho břicho. Pak si znovu vyhrnu sukni a utrhnu z ní další, tentokrát dlouhý pruh, kterým mu bok převážu. Krvácení se už zastavilo. Oddychnu si. Klečím čelem k němu posazená na patách a moje oči k němu vzhlíží.

Hal


Podívám se jí do očí. Pak jí vezmu za ruku a přinutím vstát. Neměla byste přede mnou klečet paní, není to důstojné... teď jste kapitánka, myslete na svou hrdost

Alice

Musela jsem Vám pomoci. Večer se na to ještě podívám. Na naší lodi jsme nikdy neměli lékaře, vše jsem dělala sama. Vždycky. Stojím před ním v té otrhané sukni a dochází mi, že nemám jiné šaty. Nevadí mi to. Potřeboval pomoci.

Alice

Zarazím se. Má paní? zopakuji, vlastně téměř vyhláskuji.

Hal


Na chvíli se zarazím. Omluvte mě prosím, přeci jen jsem šlechtic... to dělá ten protokol. Je velmi těžké mluvit se ženou a vy jste se stala ženou značného společenského postavení. Snažím se všemožně zamluvit fakt, že k ní začínám chovat větší náklonnost.

Alice

Ne, ne... omluvte mě... Nechtěla jsem ay to vypadalo, že mi to vadí. Líbí se mi to, začervenám se. Stojím naproti muži, šlechtici v naprosto otrhaných šatech. Vzpamatuj se ženská a podívej se na sebe. Tebe by nechtěl ani ten nejpodřadnější námořník.

Hal


Pokud se vám to líbí, jsem tomu jedině rád. Podívám se na ní a lehce se usměju. Otevřu truhlu po bývalém kapitánovi a vytáhnu tuniku a kalhoty. Co myslíte? Nebude to lepší?

Alice

Nebudu se Vám v tom líbit, sklopím oči a hlavu dolů. Posmutním. Pak se zamyslím. I když, pravděpodobně pořád lepší než tyhle šaty.

Hal


Šaty nedělají člověka. O tom to není. Když už jsme tak u toho, anglický vtip. Víte co vám ve Francii stačí k tomu být šlechticem? V očích mi tančí pobavené jiskřičky a radost že jsem odklonil téma od jejího vzhledu... hlavně protože z ní nemůžu spustit oči.

Alice

Nemám ponětí. Teď má v očích čertíky a vypadá jako malý kluk. Poslouchám, zasměji se.

Hal


Stačí k tomu pár metrů hedvábí... odpověď je pronesená naprosto vážně, protože ať si kdo chce co chce říká, je to tak.

Alice

Nesměji se. Zhluboka se mu zadívám do očí a pronesu to co jsem chtěla říci už dlouho. Jste krásný, chytrý a vtipný, pane. Co by si žena mohla více přát? opět se začervenám a sklopím dolů oči.