Karibská brána

First topic message reminder :

Malé souostroví na do Karibiku. Nebo z Karibiku, to už záleží na úhlu pohledu. Mohou se stát útočištěm pro lodě poškozené plavbou přes Atlantik nebo cokoliv se může stát. Je tu vše co je třeba aby si posádky odpočaly a mohli provést nejnutnější opravy.

Hal


Vůbec nic má drahá. Zrak mi sjede na její tělo a v krku mi vyschne.

Alice

Pomalu si sundám boty, nerada bych si ušpinila svou novou sukni. Pak se k němu opět otočím zády a vysvléknu se z košile. Teď mám na sobě jen krátké spodní kalhoty a jemu se naskýtá pohled na má nahá záda a nohy.

Hal


Když můj zrak spočine na křivkách jejích zad, zalknu se. Je to jako dostat úder na solar. Jsi překrásná... má paní..

Alice

Vyschne mi v krku. Jsem tak hloupá. měla jsem si ty šaty položit k sobě. Nedosáhnu na ně. Buď ho budu teď muset trapně požádat ať mi je podá, nebo se na něj budu muset otočit a on mě spatří téměř celou nahou. Přemítám co mám udělat. Vůbec ne, drahý. Děkuji Ti. Odvětím, abych získala čas a přemýšlela co mám udělat.

Hal


Jen tam tak stojím jako opařený a nemůžu se na ní vynadívat.

Alice


Prosím... mohl bys... ty šaty... vykoktám, ale stejně se na něj částečně otočím. Nevědomky a omylem.

Hal


Můj pohled upoutá lehké zaoblení jejích prsou. Bože můj... šeptnu. Oh... jistě drahá. Udělám několik kroků, seberu šaty a podám jí je. Na(ne)štěstí pro nás se dostanu lehce do úhlu, takže jí vidím z profilu a to je pro mě jako úder kladivem.

Alice


Vidím jak je nesvůj a tak se rychle snažím zachránit situaci. Odpusť, nechtěla jsem, aby to vypadalo neslušně, otočila jsem se vážně jen tak mimoděk. Omlouvám se. Jenže během svého proslovu se přistihnu že k němu stojím téměř čelem. pak napřáhnu ruku v gestu které vybízí k podání těch šatů.

Hal


Pomalu natáhnu ruku s šaty a silou celé své vůle se jí zahledím do očí. To je v pořádku, jsi jen velmi přitažlivá, skoro až magicky. Překvapilo mě to. Je poznat že už jsem nabyl ztracenou rovnováhu a znova už se nezarazím.

Alice

Jeho lichocení mi dělá dobře. Je tak milý. přeberu si od něj šaty a položím je vedle sebe. Chtěla bych tě obejmout, můžu? Vím, že spěcháme, ale dovol mi to prosím.

Hal


Jistěže... prohodím a pevně jí obejmu. Cítím její nahá prsa přes košili a rozhodně mě to nenechává klidným.

Alice

Držím se ho a otírám svou tvář o tu jeho. Je mi s tebou krásně, špitnu mu do ucha.

Hal


To mě s tebou taky má drahá. Doslova se chvěji touhou po ní, ale má čest mi to nedovolí..

Alice

Přejedu mu rukou po zádech a skončím těsně nad hýžděmi. Pak se odtáhnu a navléknu si sukni.

Hal


Když mi přejede po zádech, svaly mi ztvrdnou jako lana v takeláži. Když se pak začne oblékat, mám náhlý pocit ztráty. Jako by mě někdo okradl o něco co mi patřilo.

Alice

Vidím jak posmutněl. Drahý? optám se, určitě ví, na co narážím.

Hal


To je v pořádku. Ještě není ten správný čas... otočím se aby neviděla mojí smutnou tvář.

Alice

Správný čas? vůbec nevím, o čem mluví. Zlobíš se na mě? optám se opatrně.

Alice

Ehm... zarazím se a rozesměji... Kapitáne, jsem do půl těla. Rychle přes hlavu přetáhnu košili a naznačím mu, jestli by mi mohl zašněrovat korzet.

Hal


Myslím že moji chlapci by buď mlčky sledovali a záviděli, nebo by vám vystrojili nevídané ovace má drahá... ukloním se a pomohu jí s korzetem. Pak si jí znovu prohlédnu. Alice... jsi vážně nejkrásnější žena jakou jsem poznal.

Alice

udělám malé pukrle. děkuji Ti. Půjdeme?

Hal


Kývnu na souhlas. Půjdeme... nabídnu jí rámě a vyvedu jí na schodiště, kde zamíříme o patro níž do důstojnické jídelny.