Karibská brána

First topic message reminder :

Malé souostroví na do Karibiku. Nebo z Karibiku, to už záleží na úhlu pohledu. Mohou se stát útočištěm pro lodě poškozené plavbou přes Atlantik nebo cokoliv se může stát. Je tu vše co je třeba aby si posádky odpočaly a mohli provést nejnutnější opravy.

Alice

Chytnu se ho a kráčím vedle něj. Tvářím se jako že k sobě nepatříme.

Kapitán a kapitánkou vstoupili do prostorné jídelny, která byla vkusně zařízená. Vprostřed stál velký dubový stůl, za nímž seděl celý důstojnický sbor posádky Arctura a Will z Dougles, který se zde cítil patrně trošku nesvůj. Dvojce sklidila hned ve dveřích potlesk a jásot, který utichl až v momentě, kdy oba, muž i žena, usedli v čele stolu.

Alice

Pozdravně jsem pokývla směrem k mužům a Willovi věnovala úsměv. Neviděla jsem ho už pěkně dlouho. Cítila jsem se nesvá, všichni na mě upírali zvědavé pohledy, a připadalo mi, že i když se snažíme s Halem všechno skrýt, tak že oni stejně vědí své.

Hal


Když dozní hovor a křik, vstanu a pohledem přejedu všechny přítomné. Vážení pánové a dámo, dnes se toho událo spoustu a jen těžko bych vyzdvihl neocenitelnou pomoc, jaké se mi od každého z vás dostalo. Viděl jsem vás, jak neochvějně vedete své muže, ať už při boji s bouří nebo v bitvě která se odehrála na pláži. Zvláštní díky pak patří majoru Howardovi a jeho mariňákům, kterým se povedlo zajmout nepřátelskou loď, kterou jsem se rozhodl poskytnout posádce poničené lodi Dougless, která se k nám pod vedením kapitánky Alice Bildge přidá při plnění našeho úkolu. Věřím, že od každého z vás mohu nadále očekávat jen to nejlepší... a jelikož to očekávám, tak totéž i nabízím. Killiku! Přines to! zavolám na konci proslovu na svého sluhu, který přinese 3 lahve koňaku, který si moji muži dnes více než zaslouží.

Alice

Jsem jím naprosto ohromená. Hltám každé jeho slovo. Až teď mi dojde, že jsem tu vlastně samotná mezi spoustou mužů. Najednou mě zavalí vlna strachu a já se naprosto instiktivně přišoupnu blíž k Halovi. Rozpomněla jsem se na staré časy. Snažím se ale, aby na mě nebylo nic poznat, rozdávám úsměvy na všechny strany a chovám se jako pravá dáma.

Hal


Po proslovu se posadím a jelikož jsem vycítil Alicinu nervozitu, lehce se jí pod stolem dotknu. Pak se ale otočím na poručíka. Jak jsme na tom s vodou? začnu s ním řešit provozní věci.

Alice

Držím pod stolem jeho ruku na mém koleni. Najednou se ke mě přitočí Will. Bavíme se o posádce o mém Petem, o lodi, i o tom všem co jsme si za ta léta nestihli říci. Hal je očividně zabraný do rozhovoru s poručíkem sedícím vedle a tak je nevyrušuji a vedu si svou.

Hal


Když dořeším co potřebuji, otočím se na Willa a počkám na možnost ho oslovit. Pane Williame, jako výkonný důstojník vaší nové lodi, můžete mě seznámit s vaší aktuální situací a potřebami? Rád bych vás udržel na zbytek cesty bojeschopné.

Will

Byl jsem již silně posilněn koňakem a rumem, který jsme pili ještě před večeří, tudíž se mi trochu motal jazyk, byl jsem až příliš veselý a co se takovýchto rozhovorů týkalo, momentálně vcelku neschopný a indisponovaný. Dnes jsem kontroloval zásoby jídla, měly by vystačit do nejbližšího přístavu kapitáne, vykoktám ze sebe nakonec. Pak se najednou rozřehtám na celé kolo a dloubnu Alici do žeber. Jen rum by to chtělo doplnit, viď holubičko? A vlepím jí pusu na tvář.

Alice

Pod stolem Halovi stisknu pevně koleno. Doufám, že to co tady Will předvedl přisuzuje jen jeho opilosti.

Hal


Pravačka mi prudce sjede na jílec meče a poručík po mém boku sebou trhnul, jak už byl připraven mi sekundovat. Pak se ale uklidním a poručíka zarazím. Myslím že o rumu budeme raději jednat za střízliva pane Williame.

Will

Točila se mi hlava a tak jsem se ke kapitánovi nahnul přes stůl. Byl jsem pár centimetrů od jeho obličeje. No, pardon, pardon, snad jsem tak moc neřekl. Alkohol ale dělá své, mám ho v krvi více než dostatek proto se nakloním ještě blíž k němu a šeptnu mu do ucha. Víte co je zač? Tváří se jako neviňátko, ale je to konkubína. Děvka. Dá každému, nebyl by jste první ani poslední. Moc dobře jsem poznal co má zalubem. Poznám jak se dívá. Nevím co to do mě vjelo, ale moje zlost je obrovská. Vždycky jsem se tvářil jako její přítel, ale to já jsem měl být kapitán! Jsem přeci muž a místo toho mi velí obyčejná ženská! Hlavou mi probíhá tisíce hrůzných myšlenek na pomstu.

Alice

Strnule sedím a čekám co se bude dít. Vím, že Will Halovi něco šeptá, ale můžu jen hádat co to je. Will je ale přeci můj dlouholetý přítel, neublížil by mi.... pak se rozpomenu na jednu noc, kdysi dávno a sevře se mi hrdlo...

Hal

Vím co je zač a nejsem z těch co se dají uplatit krásným tělem pane. A teď se vzpamatujte a uvědomte si své místo... syknu mu do ucha takovým způsobem, že ta věta zastudí stejně jako čepel meče. Pak se s ledovým klidem opět napřímím v křesle a decentně si přihnu ze skleničky. Nemíním dnes moc pít, atmosféra tomu rozhodně není nakloněna.

Will

Ne. Vy mi nerozumíte. Stále jsem k němu nakloněn a nedbám toho co mi řekl. Omotá si Vás kolem prstu. Dejte si na ní pozor. Je to obyčejná kurva! I mě dala. A pak zdrhne, děvka jedna! Jsem už téměř říčný a v obličeji úplně rudý, ale stále dbám toho, abych jen šeptal, aby ta děvka nic neslyšela. Moc dobře jsem si všiml jak ho drží pod stolem za koleno.

Hal

Stále ještě zachovávám klid, i když mě to už stojí notný kus sebeovládání. Všichni se vesele baví, až na poručíka, který bedlivě sleduje Willovi ruce. Pane, beru vaše varování na vědomí, nicméně bych vás rád upozornil že po podpisu Zajímací listiny jste jejím podřízeným a jako takový byste se k ní měl chovat s náležitou úctou. Tím že si mě "omotala kolem prstu" vám zařídila, že teď sedíte v teple, pijete můj koňak a nehoupete se na ráhně s cedulkou Pirát. Poslední slova by na něj měla dostatečně zapůsobit, asi jako rána kladivem.

Will

Alkohol mi stoupá čím dál tím víc do hlavy. Vůbec se nekontroluji. Na jeho varování neodpovídám. Jen se otočím k Alici, chytnu jí za bradu a podívám se jí zhluboka do očí. Tak co, ty děvko? Kdy už mu roztáhneš nohy, jako si to udělala pro mě, hmm? Zlost ze mě přímo čiší a já nemohu přestat.

Alice

Tohle byla rána pod pás. Doteď by mě nenapadlo o čem ti dva asi tak mluvili. Ale teď mi začíná svítat. Oba víme, jak to tenkrát bylo. Stačí Wille, už dost.

Hal


Když dořekne větu k Alici, moje pěst vyletí jako blesk z čistého nebe a udeří ho do tváře. Rána není silná, protože do ní nemohu v sedu vložit svou váhu, ale rozhodně je rychlá a dobře mířená. Pak pomalu vstanu a pohledem přejedu zmlklé důstojníky. Pánové, mohu vás požádat, abyste se odebrali na okamžik ven. Myslím že tu mám jednu osobní záležitost k řešení a nerad bych vás tím obtěžoval. I vy poručíku... zastavím protesty svého přítele a vyprovodím pány ven. Zavřu dveře a otočím se na ty dva s povytaženým obočím. Tak poslouchám...

Alice

Hale... prosím.... neposlouchej ho. Je šíleně opilý. Všechno ti vysvětlím. Všechno ti řeknu, nemám před tebou co tajit. Ale když ti teď řeknu pravdu, on ti jí vyvrátí, prosím... Stojím proti němu, dívám se mu zpříma do jeho smaragdových očí a po tváři mi stéká slza.

Will

Stojím v koutě a pěkně mě pálí tvář. Pak se pokusím k těm dvou svým vrtkavým krokem přiblížit.

Hal


Já tu posoudím kde je pravda, ať už jako Hal Courtney nebo jako důstojník ve službách Jeho Veličenstva. Willa probodnu pohledem, který jasně říká že jestli nezůstane tam kde je, tak s ním přestanu jednat v rukavičkách. Poslouchám vás, kapitánko.

Alice

Vás? Hale! Prosím... Tu noc bylo to ještě kdysi na pevnině. Strašně špatně se mi o tom vypráví. Will věděl, co dělám za práci... No práci, povzdychnu si. Byl stejně opilý jako je dneska. Přišel za mnou do pokoje, ještě s jedním mužem. Později jsem se dozvěděla, že ho podplatil v hostinci, aby mu se mnou pomohl. ten muž, mě prostě podržel... Zatímco Will... Určitě víš. Slzy mi stékají v proudech po tváři. Později jsme si to spolu všechno vyříkali. A já ho vzala na palubu své lodi. Potřebovala jsem tam muže. Slíbil, že se to nikdy nebude opakovat a že už se o tom nikdy nezmíníme ani slovem. Ani jeden z nás. Teď to víš. Ale chápu že mi nemusíš a nebudeš věřit. Mrzí mě to, měla jsem ti to říct rovnou.

Will

Když poslouchám tu její řeč je mi z ní zle. Vím, že je to pravda, ale nehodlám to přiznat. Ty lhářko! Děvko! Popadnu sklenici s koňakem a praštím s ní o stěnu.

Hal


Na Alicinu výpověď nic neříkám, zato Willova reakce je až podivně prudká. Ta sklenice půjde z vašeho platu pane Williame. A teď vaše verze... poslouchám.

Will

Jak myslíte že to bylo kapitáne? Dala mi! Přišel jsem k ní do pokoje, protože mě pozvala. Dali jsme si skleničku, dvě. Však si dokážete představit o co je taková ženská hned povolnější. Přiblížím se k němu a měním taktiku. Začnu se smát a chci ho vtáhnout do téhle hry, kdy muži drží při sobě. A pak jsem si prostě užili, co byste chtěl vědět víc? Jen si vymýšlí. Určitě znáte ženy, zachechtám se. Strávili jsme spolu následně celou noc a ráno mi ještě připravila snídani, než odešla pracovat. chudinka musela bý po té noci celkem stahaná, viď růžičko? Plácnu jí přes zadek.

Alice

Stojím a ani nevnímám co mu vypráví. Jen mi po tvářích stékají obrovské slzy. Tiše.

Hal


Jestli u mě hledal pochopení a oporu, byl na špatné adrese. Poslední dobou jsem žil víc jako mnich než jako muž a tak jeho sexistické narážky nedopadaly na úrodnou půdu. Kdo to může dosvědčit? Ať už u jednoho nebo u druhého.

Alice

Nikdo. Pípnu. Ten muž, možná. Ale upřímně pochybuji o tom, že ještě žije a že bychom ho našli. pokud si na to ovšem vůbec pamatuje. Rum dělá své. Slzy mi máčí krk a stékají do žlábku mezi ňadry. Odpusť drahý. Otočím se a odcházím.

Will

Páni, chlape! ty by jsi na tak krásnou noc potřeboval svědka? Ty máš ale kuráž!

Hal


Zůstaňte stát kapitánko... vyzvu Alici a otočím se na Willa. Povězte mi pane Williame, kolik jste zaplatil madam Alici za její... služby?

Alice

Proč bych měla zůstat? na jeho výzvu, ale uposlechnu a posadím se. Nohy mě nenesou.

Will

Vždyť vám říkám, že to byla krásná noc! Proč bych jí mě platit? Umí to, to bezpochyby, ale ona chtěla!