Karibská brána

First topic message reminder :

Malé souostroví na do Karibiku. Nebo z Karibiku, to už záleží na úhlu pohledu. Mohou se stát útočištěm pro lodě poškozené plavbou přes Atlantik nebo cokoliv se může stát. Je tu vše co je třeba aby si posádky odpočaly a mohli provést nejnutnější opravy.

Hal


Můj zlozvyk. Smrtka mi sedí na rameni a dělá mi stejně dobrou společnost jako Aboli a můj meč. Ale tak, třeba se jí jednou zbavím a bude klid. Otočím hlavu a pohlédnu do zátoky na dvě lodě, které tam kotví. Vypadají jako David a Goliáš, nesourodá dvojice... jako já s touhle dívkou. Nenapadlo vás tu bárku přestavět?

Alice

Popravdě jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Co se pirátství týká, brala jsem to jako dočasnou práci a nakonec jsem u toho zůstala. I přes to, že jsem nechtěla. Přestavba té lodi mě proto vlastně nikdy ani nenapadla. povzdychnu si. Posadím se, rozpustím si vlasy, které jsem měla až do teď pevně sepnuté nad ušima a když se na něj znovu pokládám, rozhodím mu je přes celý hrudník.

Alice

Pravděpodobně to bude nutné. Já osobně nejsem v takovýchto věcech moc zběhlá. Dokázala jsem přepadat a okrádat, navést loď a řídit jí, ale co se týká jejích oprav nebo úprav, co jsme na ní kdy dělali, tak za to byl vždy zodpovědný Will. To víte, jediný muž v posádce. Bylo ho tam třeba, zasměji se.

Alice

Myslíte stejně, jako se pokouším rozložit já Vás, kapitáne? zasměji se na celé kolo, protože jeho předchozí věta mě vážně pobavila.

Hal


Ano, myslím tím úplně to samé... uchechtnu se a dloubnu jí do žeber. Pokud je zbytek tvé posádky stejně půvabný a stejně schopný v dobývání mužských srdcí, tak se obávám že tu budu mít už večer nějáké spory na nože.

Alice

Ženy z mojí posádky jsou poměrně schopné, zaculím se na něj a mrknu. Svůdné a krásné, ale některé jdou do všeho o něco méně po hlavě, odvětím a povzdechnu si.

Alice

Omlouvám se. Ne, nebudou jako já, posmutním.

Hal


Navíc... kdyby byla každá jako ty, tak bych si vůbec nepřipadal dobře, že mám něco výjmečného... prohodím vesele a vezmu jí kolem ramen.

Alice

Srdce mi uvízne v krku. Vy.... mě... máte? probudí se ve mě jiskřička naděje. Když mě vezme kolem ramen, přitulím se k němu ještě blíž. Je tady krásně, prohodím.

Hal


Je tu krásně... vyhnu se odpovědi na první otázkou, protože vlastně nevím co si mám myslet. Připomíná mi to Afriku. Je to tu dost podobné...

Alice

Dál už nemluvím. Nechtěla jsem slyšet odpověď na to že je tu krásně. Chtěla jsem vědět, co si myslí o tom prvním. Políbím ho na tvář a pohladím po hrudi. Pak se zase vrátím na své místo, s hlavou položenou na něm.

Hal


Ještě chvilku jen tak ležím a pak se opatrně zvednu. Na chvilku tě opustím ano?

Hal


Ale kdepak. Budu za chvilku zpátky, jen půjdu překontrolovat hlídky a tábor. Pak se vrátím... vstanu a začnu se oblékat.

Alice

Hypnotizuji ho pohledem zatímco se obléká. Dobrá, odvětím a dál ležím a koukám na moře.

Hal


Obléknu si košili, upnu opasek s mečem a dýkou a přes ramena si jen tak volně přehodím kabát. Pak vyseknu lehkou poklonu a odejdu. Může mě vidět jak chvilku o něčem hovořím s doktorem a pak si odchytnu jednoho námořníka, kterého pro něco pošlu.

Alice

Odvrátím hlavu od moře a věnuji pohled směrem ke kapitánovi. Pak se položím a užívám si slunce. Zaposlouchám se do hučení moře. Takhle na pevnině je to něco úplně jiného než na lodi.

Hal


Po chvíli se vynořím z druhého konce tábora a v ruce nesu kus nějákého dřeva. Tak vstáváme kapitánko. Hodím jí dřevo k nohám a ona může poznat improvizovanou berli.

Alice

Zajásám. To už můžu? Doktor to dovolil? Lepší zprávu jste mi snad ani nemohl sdělit!

Alice

Rozkaz kapitáne, zajásám a vrtkavě se začnu škrábat na nohy. V prvním okamžiku se mi noha podlomí a já žuchnu zpátky. Auuu... zasyčím a zopakuji svůj pokus.

Hal


Když spadne, lehce se ušklíbnu a podruhé jí podepřu. Chce to opatrně a pomalu. Velmi opatrně.