Karibská brána

First topic message reminder :

Malé souostroví na do Karibiku. Nebo z Karibiku, to už záleží na úhlu pohledu. Mohou se stát útočištěm pro lodě poškozené plavbou přes Atlantik nebo cokoliv se může stát. Je tu vše co je třeba aby si posádky odpočaly a mohli provést nejnutnější opravy.

Alice

Dobrá, dobrá, řeknu netrpělivě. Ležet už mě nebaví. Podruhé se mi to s kapitánovou pomocí povede a já zase stojím na nohou. Je to skvělý pocit. Pokusím se udělat pár vrtkavých kroků a povede se mi to.

Hal


Výborně... pochválím jí a pomalu jí pouštím. Myslím že horší než samotná rána je ten ztuhlý sval. Jednou jsem bojoval 4 hodiny s prostřelenou nohou a dokud se ten sval hýbal, bylo to dobré. Pak jakmile jsem se zastavil, tak jsem padnul a 3 týdny se nezvedl.

Alice

Celkem to jde, vypísknu radostí. Procházím se sem a tam podél moře. Vyprávějte mi nějakou historku z boje. Zajisté jich máte více než dost.

Alice

Páni, povzdechnu si. Jak jste se z toho dostal? Slyšela jsem, že ze zranění, které způsobí zubaté ostří se málokdy podaří vyléčit. přitom dále pokračuji v chůzi a doufám, že mě bude následovat.

Hal


Taky že ano. Naštěstí ta rána nebyla tak hluboká a nepoškodila mi nic uvnitř. Doktor mi to vypálil a výsledkem je tahle jizva, co vypadá víc jako skvrna od omáčky... lehce se usměju... a co vy a boj? Jak jste na tom?

Hal


Pravdivou nebo společensky přijatelnou odpověď? Nechám tu otázku chvilku viset ve vzduchu a pak se usměju. Mám pro to spousty důvodů. Jeden z těch hlavních je že se mi kapitálně příčila představa tvého těla na šibenici. A pak taky budu potřebovat každého loajálního člověka, kterého můžu získat, protože nevím jak se situace bude vyvíjet dál.

Alice

Děkuji Vám. Věřím, že spousta jiných kapitánů by mě klidně nechala pověsit. Ale Vy ne. Vážím si Vás a Vašeho rozhodnutí, doufám, že Vás nezklamu. Jen co to dopovím, se mi podvrkne noha a já zase spadnu. Zasměju se sama sobě, jak jsem nemotorná.

Hal


Ještě než stihne úplně spadnout, natáhnu prudce ruku a zachytím jí. Pevně doufám že si buď nevšimne kde jí držím nebo že alespoň pochopí že jsem neměl jinou možnost než jí zachytit zrovna na hrudi. Hned jak získá zase balanc, tak jí pustím. Nemáš zač... a myslím že v soukromí mi můžeš také tykat.

Alice

Sice si všimnu, kde mě zachytil, ale nevěnuji tomu pozornost, protože vím, že musel a že to rozhodně nebyl jeho záměr. Proto se jen děkovně usměji a snažím se pokračovat ve své vrtkavé chůzi. To mě těší... Hale.

Hal


To jsem rád. Pohled mi sjede na Aboliho a jeho skupinu, která odchází na lov. Jsem zvědav jestli něco uloví. Rád bych měl k večeři nějáké čerstvé jídlo.

Alice

To mi povídejte, taky mi už pěkně kručí v žaludku, řeknu tónem téměř omluvným. Už pěkně dlouho jsem nic nejedla.

Hal


Zarazím se. Moment... chceš mi říct že na vaší lodi nejsou potraviny?

Alice

Ne teď už nejsou. Potřebovali jsme rychle přepadnout nějakou loď a nějaké potraviny získat, jenže nás přepadla ta bouře.... No a dál už ten příběh znáš, povzdechnu si.

Alice

Moje štěstí, že jsme na Vás narazili je přímo nepopsatelné. Svůdně se na něj usměji. Určitě chápe na co narážím.

Hal


Povytáhnu koutek v šibalském úsměvu. To věřím. Nicméně zpět k praktickým věcem. Bude to chtít taky doplnit a dovycvičit posádku. Vím že máte malou loď, ale i na tu je vás celkem málo.

Alice

Pardon, já se zapomněla, rozesměji se. Vím, nabírali jsme členy posádky kde se dalo, ale bohužel nás ještě stále není kompletní počet, Už mě bolí noha a tak si kecnu na vlhký písek.

Alice

Děkuji Ti, usměji se. Posadíš se ke mně?

Hal


To víš že ano. Posadím se k ní a koukám na lodě na kotvách. Je krásná... vždycky byla krásná... ale něco jí chybí. Nevim co, ale něco jí chybí.

Alice

To je. Nepřijde mi, že by jí něco chybělo. Je dokonalá. Nedokážu si představit, že bych byla kapitánka takovéto lodi. Klobouk dolů před Tebou.